Vznik obce se datuje ve třetím čtvrtletí 12. století, nejstarší dochovaná zpráva je z let 1344 - 50, původní název zní Albrechtec. Kostel sv. Petra a Pavla se zachovalými freskami z 12. století je jednou z nejvýznamějších církevních staveb na Písecku. V jeho okolí je malebný hřbitůvek s malovanými kapličkami z první poloviny 19. století.

Město založené v průběhu 13. století rodem Bavorů ze Strakonic. Je zde vzácná památka církevní architektury, a to v jádru gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Před kostelem je budova bývalého špitálu s gotickým portálem. V Bavorově na řece Blanici stála papírna a technická památka - bývalá vodní elektrárna s unikátním zařízením firmy Křižík. Byla v provozu od roku 1912 do 2. světové války.

Obec 5 km severně od Bavorova. Kostel sv. Jakuba Většího, připomínaný roku 1350 a několik staveb lidové architektury. V současné době kozí farma EKO s pořádáním westernových programů.

Obec 4 km východně od Vodňan, prvně uvedená roku 1335 kdy patřila Vodňanům, do husitských válek arcibiskupskému majetku v Týně n. Vltavou. Do současné doby se zde uchovalo několik domů s prvky lidové architektury. V nedalekém lese Kraví hora je údajně hromadný hrob vodňanských měšťanů padlých v roce 1468.

Obec se stavbami typického jihočeského selského baroka. Každého jistě upoutá kaplička na návsi a dům č.p. 1 z roku 1800. Také místní hospůdka je z roku 1800 a dochovala se s původními malbami.

Vesnice poprvé uvedená v roce 1240 měla ve středověku několik majitelů. V roce 1700 ves se zámkem koupili Schwanzenbergové. Zachovala se část tvrze ze 14. století, patrová stavba zámku, několik domů ve slohu jihočeského lidového baroka, sýpka, kaplička z roku 1840 a socha sv. Václava z 18. století, stojící před zámkem.

Dochované zprávy o obci pocházejí již z 13. století. Uprostřed obce je postaven kostel sv. Jiljí se hřbitovem. O tomto kostele jsou záznamy již z roku 1254. V Heřmani se narodil i zde odpočívá známý básník Jan Čarek. Na zdejším hřbitově je také pochován pan režisér Václav Krška, který v Heřmani založil ochotnický kroužek Heyduk.

Ves leží pod zříceninou hradu Helfenburk, který roku 1355 nechali postavit bratří z Rožmberka. Hrad je od konce 16. století pustý. Dnes hradní zřícenina patří městu Bavorovu a je přístupná veřejnosti.

Obec patřila již na počátku 13. století klášteru sv. Jiří na Pražském hradě. Od roku 1700 byla součástí protivínského panství. U vesnice je několik pozůstatků po rýžování zlata na Blanici.

Ves patřila k bavorovskému panství. I dnes upoutá kaplička sv. Prokopa na návsi z roku 1854, postavená na způsob lomeckého kostela, a kaplička z 18. stol. při cestě do Záluží.

První dochované záznamy o vzniku obce jsou z roku 1590. V zalesněné oblasti byly budovány hájovny na ochranu panství před pytláky. Pro stavby byly mýceny plochy lesa, vznikaly paseky. Od toho odvozen i název vesnice, která leží na hranici rozlehlého lesa a v poloze s krásnými pohledy do krajiny, přes blízké rybníky až k šumavským horám.

Nejstarší písemná zpráva o vsi je z roku 1358, kdy král Karel IV. potvrdil řád Johanitů ve Strakonicích některé statky v Pivkovicích. Na návsi při průjezdové komunikaci stojí jednoduchá kaplička se zvoničkou. Naproti ní je čp. 4 se štítem ve stylu selského baroka.

Město při řece Blanici bylo založeno jako tvrz kolem roku 1260. K osídlení tohoto území pravděpodobně vedla skutečnost, že řeka Blanice byla bohatým nalezištěm zlata. První písemná zmínka o Protivíně pochází z roku 1282, kdy hrad byl zastaven bratřím Pruschenkům ze Stettenberka. Listina byla sepsána v Protivíně a je z ní zřejmé, že protivínský hrad byl šlechtickým sídlem patřícím králi. V roce 1899 byla osada Protivín povýšena na město. Nejstarší a nejvýznamnější památkou města je renesanční zámek, který vznikl z původního středověkého hrádku, jenž však navenek zcela zmizel pod pozdějšími zámeckými přestavbami.

Typická jihočeská vesnice, zprávy o jejím vzniku se datují od roku 1092. Kostel sv. Vavřince, románský, později raně gotický, rozšířený ve 14. a 15. stol., se zachovalou žebrovou klenbou. Obec je dějištěm románu J. Š. Baara "Jan Cimbura". Hlavně je známa ze Švejkovy anabáze, cesty z Tábora do Č. Budějovic.

V blízkosti Ražic jsou přírodní rezervace „Řežabinec", „Řežabinecké tůně" a „Ražický rybník". V obci je přírodní amfiteátr, kde se každým rokem, vždy první sobotu v červnu konají přehlídky country, folku a trampských písní pod názvem "Ražický pražec" a v polovině srpna "Pivní slavnosti".

Obec 4 km severozápadně od Protivína. První záznamy o její existenci pochází z roku 1365, další pak z roku 1430, kdy král Zikmund Lucemburský zapsal panství ve Skalách a Budičovicích Janu Kočkovi. Kolem roku 1536 vlastnil Skály Kašpar Litochleb ze Strachotína, vystavěl zde původní sídlo do podoby tvrze. První záznam o tvrzi je z roku 1543. Stála v místech dnešního dvora zbytkový statku čp. 24. V Budičovicích, o kterých jsou záznamy z roku 1399, se nachází hodnotný uzavřený celek objektů na návsi, který je veden jako vesnická památková zóna - stavení v blatském stylu a kaplička. Ve Skálách na návsi jsou zemědělské usedlosti - lidová architektura.

Tálín

Obec se nachází na břehu Tálínského rybníka, o kterém se zpívá ve známe zlidovělé písničce. Rybník má rozlohu 52 ha. Vznik místního jména Tálín pochází z osobního jména Tal. Byl zde Talův dvůr a tvrz. Obec je poprvé zmiňována ve 13. století, kdy ji dává král Václav I. řádu Křížovníků v Praze. Další zmínka je až roku 1519, kdy tvrz Talen dostává město Písek, potom přichází k panství Protivín.

Kdysi královské město založené již v polovině 13. století. Najdeme zde mimo jiné tyto významné památky - kostel Narození Panny Marie s výzdobou od Mikuláše Alše, renesanční a barokní domy a zachovalé městské opevnění. Významnými vodňanskými rodáky byli například humanista Jan Campanus Vodňanský a spisovatel František Herites. V tomto městě žili také spisovatel Julius Zeyer, básník Otakar Mokrý a malíř Jan Zrzavý. Tradicí Vodňan se během půl tisíciletí stalo rybářství. Střední rybářská škola je jediná tohoto typu v ČR, stejně jako Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický Jihočeské univerzity.

Obec 4 km severně od Protivína, nachází se v podhůří Píseckých hor a na jejím katastru je přírodní rezervace "Zelendárky". Na jižní straně Žďáru se nacházel kámen se znakem českého státu, českým lvem a letopočtem 1282, který označoval obec jako svobodnou, podléhající jenom králi. Ve zrušené pískovně bylo nalezeno 23 popelnic ze žárového pohřbívání z doby keltského osídlení. Na katastru obce se nacházejí roztroušené střepy tzv. šedé keramiky.